Kdy je nejlepší vyrazit na noční túru bez měsíčního svitu?

Nakonec si řekni, že lekárnička má být pomocník, ne zátěž. Můžeš mít jen deset položek, ale pokud víš, jak je použít, zachrání ti to den. Před odchodem si projdi, co sbaleno máš, a zkontroluj, že vše je v pořádku a dostupné. Právě tahle rychlá kontrola zabere dvě minuty, ale můžeš díky ní předejít tomu, že na výletě zůstaneš s nešikovným zraněním bez základní pomoci.

Vodní sloupec a podlepené švy: co se stane, když je podceníte Vodní sloupec udává, jakému tlaku vody bunda odolá. Hodnoty pod 4000 milimetrů jsou vhodné jen pro občasný déšť, nikoli pro celodenní pláštění. Pro běžné turistiku se doporučuje sloupec okolo 10 000 milimetrů, pro náročné horské podmínky pak od 20 000 výš. Důležité je ale také podlepení švů. Pokud nejsou švy podlepené, voda proniká i přes tu nejlepší membránu. Zkontrolujte, zda jsou podlepené všechny švy, nejen ty hlavní na ramenou a kapuci. U levnějších bund se často setkáte s částečným podlepením, které je pro skutečnou ochranu před deštěm nedostatečné.

Na co se zaměřit při výběru trasy a výbavy Základním pravidlem je nepřeceňovat své síly a počítat s tím, že v noci jde všechno pomaleji. Terén, který za dne zvládnete za hodinu, vám v noci zabere klidně dvojnásobek. Proto vybírejte kratší okruhy nebo cesty, které dobře znáte. Důležité je také oblečení – teplota v noci klesá rychleji, než čekáte, a přibalit teplejší vrstvu je vždy rozumné. Nezapomeňte na čelovku s dostatečnou výdrží a náhradní baterie, případně powerbanku na dobíjení.

Častým omylem je nákup příliš teplé bundy s membránou, která má silnou izolaci. Pak se v ní snadno přehřejete a začnete se potit, což vede k nepříjemnému pocitu vlhka. Správný postup je ten, že membránová bunda má být pouze ochranná vrstva a teplo zajišťuje vrstvení pod ní. Pokud už izolovanou verzi kupujete, vyberte takovou, kde se dá vnitřní vrstva oddělit a použít samostatně.

První krok: srovnejte sever mapy se severem buzoly Položte buzolu na mapu a otočte jí, dokud střelka neukazuje na sever podle rysky nábytek na míru pouzdře. Důležité je přitom ignorovat magnetickou odchylku, pokud nemáte mapu s aktuálním údajem o deklinaci. osvětlení v obývákuětšina turistických map ji už započítává, ale pokud pracujete se staršími výtisky, může být rozdíl až několik stupňů. Pro běžnou chůzi to nevadí, ale pro přesnou navigaci na delší vzdálenost ano. Než vyrazíte, zkontrolujte si, jestli mapa není potištěná tak, že sever není v horní části listu – některé výřezy to mají jinak.

Dalším problémem je přeceňování vlastních schopností. Mapa a buzola nejsou kouzlo, potřebujete trénink. Než vyrazíte na delší túru, zkuste si krátkou vycházku v místě, které dobře znáte. Naučte se odhadovat vzdálenosti podle – v průměrném terénu ujdete asi 4 kilometry za hodinu, ale s převýšením to může být polovina. Počítejte s tím, že v hustém lese nebo v mlze se orientace výrazně ztíží. Buzola vám sice ukáže směr, ale ne to, jestli před vámi není skála nebo bažina. Proto vždy kombinujte azimut s čtením terénu a nezapomínejte na výškové rozdíly.

Typickou chybou je vzít si na túru jen tenké sportovní oblečení a doufat, že pohyb tě zahřeje. Jenže když zastavíš na odpočinek nebo tě zastihne vítr, prochladneš za pár minut. Další častou chybou je přeceňování vlastních sil – v zimě ujdeš za hodinu mnohem méně kilometrů než v létě, a to kvůli sněhu, námaze a chladu. Proto si plánuj trasu s rezervou a vždy počítej s tím, že se můžeš zpozdit. Lepší je otočit se dřív, než dojít do cíle vyčerpaný za tmy.

Častou chybou je, že lidé při chůzi neustále koukají na buzolu a snaží se udržet přesný směr. To je zbytečné a unavující. Místo toho si zvolte v dálce nějaký výrazný bod – strom, skálu, konec paseky – a jděte k němu. Jakmile ho dosáhnete, znovu zkontrolujte azimut a vyberte další bod. Tím se vyhnete tomu, že budete kličkovat kvůli nerovnostem terénu. Stejně důležité je při každé zastávce zkontrolovat, kde vlastně jste. Porovnejte, co vidíte kolem sebe, s tím, co je na mapě – křivky vrstevnic, potok, cestu. Pokud se neshodují, vraťte se na poslední jistý bod a začněte znovu.

Když se řekne orientace v terénu, většina lidí sáhne po mobilu. Jenže baterie se vybije, signál zmizí a najednou stojíte uprostřed lesa s mapou, která vypadá jako abstraktní obraz. Buzola a papírová mapa přitom fungují vždycky, pokud víte, jak na ně. Základní pravidlo zní: mapa se musí nejdřív zorientovat podle severu. To znamená otočit ji tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečnému severu. Teprve pak odpovídá terénu a vy můžete začít číst.